Jdi na obsah Jdi na menu
 


  14.11.2007

Vlast naše v dávnověku

 

Za nejstarších dob byla vlast naše jezerem, čemuž nasvědčují zkamenělá mořská zvířata, která se doposud v zemi nacházejí. Že i naše krajina byla zaplavena vodou, toho nejlepším důkazem jest nález kostry žraloka při kopání tunelu u Třebovice v roce 1845. Po čase odtekla voda do moře směrem nynějšího Labe. Na suché zemi rostly bujné lesy, jaké nyní rostou v teplých krajinách a v těch proháněla se zvěř druhu všelijakého : sloni, tuři a zubři, jeleni, los, vlk, rys i medvěd, kanci a bobři, mimo jiné živočichy. Lesy stářím a bouřemi klesaly, byly zaplaveny pískem a bahnem, ztvrdly a zkameněly v zemi, až utvořilo se z nich uhlí, které se nyní ze země dobývá.

Asi 500 let před naším letopočtem dotknul se nohou naší vlasti – člověk. Z Galie (nynější Francie) přistěhovali se sem Bójové, kteří se živili hlavně pastýřstvím a lovem. Šatili se kůžemi. Byli to ovšem lidé mravů hrubých, mysli neosvícené, nelišíce se asi mnoho od zvířat. Vedli život kočovný. Roku 12 před naším letopočtem byli Bójové z naší vlasti vypuzeni od Markomanů, národu kmene germánského (německého), kteří sem přišli od severu a zde se usadili. Markomané opustili naši vlast v první polovině 5. století našeho letopočtu, ustupujíce na západ divokým Hunům, kteří z nynějších Uher až k nám na loupežné nájezdy vyjížděli. Vlast naše byla opět neobydlena.

 

 10.9.2007

Příchod Čechů do naší vlasti

 

V polovině 5. století přistěhoval se z nynější Haliče do naší vlasti jeden národ slovanský pod vůdcem Čechem. Vystoupili na horu Říp a rozhlíželi se vůkol. Země se jim zalíbila a proto se v ní usadili. Podle svého vůdce zvali se Čechové a nová vlast dostala jméno Čechy.

Předkové naši slovanští stěhovali se do Čech asi 50 let a měli rozličná jména a rozličná nářečí. Větev česká byla nejčetnější a nejmocnější a opanovala téměř celou zemi naši. Ostatní slovanské větve přizpůsobovaly stálým stykem s Čechy svá nářečí řeči české, ale rozdíly v řeči nevymizely zcela – až po dnes. Na Domažlicku se kupříkladu zachovalo odchylné nářečí dosud.

 

 10.9.2007

 

 

 

Zakládání osad

 Naši slovanští předkové usazovali se po údolích vedle lesů a mezi lesy. Rodina, vyhlédnuvši sobě vhodné místo, vymýtila či vytříbila kus lesa a zřídila příbytek. Když se rodina rozmnožila a jeden příbytek nepostačoval, stavěli okolo příbytky nové a tak vznikaly osady – vesnice.

Obyvatelé vesnice tvořili jednu velikou rodinu čili rod. Majetek mezi sebe nedělili, na všem pracovali společně, všeho společně užívali. Hlavou celého rodu byl otec. Po smrti otcově zvolili si nejstaršího z celého rodu za novou hlavu rodu. Všichni členové celého rodu byli mu ve všem poslušní. K němu pohlíželi jako k Bohu. V pozdějších letech stal se úřad hlavy rodu v rodině dědičným.

Tato původní rovnost všeho obyvatelstva během 11. a 12. století přestala. Volené hlavy rodu strhli na sebe hodnost tu dědičně, prohlásili dříve společné pozemky, buď všechny nebo z části, za své vlastní a počali provozovati nad osadou moc. Tak povstaly rodiny zemanů (vladyků) a lechů (velmožů). Obyvatelé osady byli povinni za užívání rolí (polí,pozn.aut.) svému pánu poplatky a službou (robotou).

 

 10.9.2007

Historie Třebětic

 

O nejstarším  osídlení kraje nám podávají neklamná svědectví archeologické nálezy, které se tu a tam při pozemních pracech nacházejí. Tak byl při odvodňování pozemků pod silnici, která spojuje Jemnici s Dačicemi v r. 1961 nalezen velmi zachovaný kamenný mlat. Tento pravěký nález je z kultury volutové (období prvních zemědělců u nás, asi 2500 let před našim letopočtem. Nástroj byl předán městskému muzeu v Dačicích. Tento kamenný mlat není však ojedinělým nálezem, který svědčí o pravěkém životě v naší krajině. Potvrzují nám i to, že našimi končinami již v mladší době kamenné vedly důležité cesty a stezky k přechodům přes Českomoravskou vysočinu. Název obce se odvozuje z osobního jména Třebata, který byl snad i jejím zakladatelem.

Třebětice se poprvé připomínají v r. 1356, kdy se uvádějí Rudolf a Smil z Třebětic. Ranek z Horní Vsi prodal v r. 1364 díl Třebětic Oldřichovi ze Želetavy a Bušek a jeho syn Bušek z Mostišť postoupili r. 1375 ves markraběti Joškovi. V 15.století drželi Třebětice vladykové z Maříže a Hynek z Maříže prodal r. 1464 ves Třebětice Václavovi z Maříže, kterémuž také r. 1481 Hynek a Oldřich, synové Oldřicha z Maříže, prodali Třebětice s pustým dvorem Manšovem a Vesce. Potom přešel statek na vladyky ze Zvole a z Kolštejna a Hynek a Jindřich, bratři vlastní ze Zvole, prodali r. 1542 tvrz a ves Třebětice, Vesce, Újezd, Lesonice a díl Loukovic Václavovi Chroustovskému z Malovar, který r. 1547 prodal Třebětice s tvrzí a Vesce Volfovi Krajířovi z Krajku k Dačicím. Od této doby sdílely Třebětice osudy dačického panství.

(převzato z oficiálních stránek obce)

 

10.9.2007

Vlastivěda Moravská

  Místopis obce Třebětice
    Obec 4,5 km severozápadně od Jemnice, prochází jí silnice z Budíškovic k silnici
 z Dačic do Jemnice. Nejbližší železniční stanice Jemnice. Nadmořská výška 487 m.
Pošta Dačice, zdravotní a matriční obvod Dačice, fara tamtéž, dříve v místě, škola
v Budči a Dačicích. Katastr obce měl v r.1950 výměru 691 ha. V současné době má
obec 77domů a 302 obyvatel.

 Poloha
    Obec leží v plošinaté krajině severního výběžku Jemnické kotliny , při východním
úpatí nižší zalesněné skupiny Třebětických kopců. Nejvyšší je Píškův kopec 608m n.m.
Hřbet je budován pruhem odolnějších kvarcitických rul. Výška plošin v okolí obce do-
sahuje asi 500 m n.m. Směrem na východ se nad úroveň plochých meziúdolních hřbetů
zvedají izolované křemencové vrchy Smrček 517 m při cestě z Třebětic do Jemnice
a Vlčí hora 504 m. Obcí protéká Třebětický potok, který se vlévá v Jemnici do Želetavky.

 Název obce
    Název znamená ves lidí Třebatových nebo Třebetových. Názvy obce v pramenech:
1356 de Trebyeticz,1375 dicte ville Trebetitz, 1464 in villa Trzebieticze, 1610 Třebe-
tice, 1678 a 1718 Tržebetitz, 1720 a 1751 Trebetitz, 1846 Třebetitz, Třebětice. Ves
s českým obyvatelstvem. V r. 1850 měla 224 obyvatel.

 Názvy tratí podle indikační skicy 
    Názvy tratí: Hliniště, Horní díly, Hostík, Kopce, Padělky u kaplice, Padělky u kříže,
Padělky u Louky, Pod Hostíkem, Pod loučkou, Pod louckou cestou, Pod Motákem, Pod
novou hrází, Pod silniční hrází,  Pod smrčkem, Příční padělky, Stržená hráz u rybníka,
Štěpnice, U hájku, U kapličky, U Maršových dvora, U mostku, U Silničního rybníka,
U Šimkový kapličky, U vostojkovských hranic, V husích žlíbkách, Vodavky, Záhume-
nice, Za chmelnicí, Za mostkem, Za žleby.

  Pečeť
    Obecní pečeť : je doložena ze 70. let 18. stol. V pečetním poli je oválná kartuše
ozdobená pentlí a na ní jsou zobrazeni dva stojící volci hlavami proti sobě, nad kartuší
je v opise : OBEC TREBETICZE. 

  Historický vývoj
    Třebětice se poprvé připomínají v r. 1356, kdy se uvádějí Rudolf a Smil z Třebětic.
Ranek z Horní Vsi prodal r.1364 díl Třebětic Oldřichovi ze Želetavy a Bušek
a jeho syn Bušek z Mostišť postoupil r.1375 ves markraběti Joštovi. V 15. stol.
drželi Třebětice vladykové z Maříže a Hynek z Maříže prodal r.1464 ves Třebětice
Václavovi z Maříže, kterémuž také r. 1481 Hynek a Oldřich, synové Oldřicha
z Maříže, prodali Třebětice s pustým dvorem Manšovem a Vesce. Potom přešel
statek na vladyky ze Zvole a Hynek a Jindřich, bratři vlastní ze Zvole, prodali
r. 1542 tvrz a ves Třebětice, Vesce, Újezd, Lesonice a díl Loukovic Václavovi
Chroustovskému z Malovar, který v r. 1547 prodal Třebětice s tvrzí a Vesce
Volfovi Krajířovi z Krajku k Dačicím. Od té doby sdíllely Třebětice osudy dačického
panství.
  Před třicetiletou válkou bylo v Třeběticích 33 usedlostí, které zůstaly všechny osa-
zeny, z nichž bylo 10 láníků, 19 pololáníků, 3 čtvrtláníci a 1 domkář.
  Podle Tereziánského katastru moravského bylo v Třeběticích 1629,7 měř. orné
půdy, 114 měř.lad, 83,7 měř. pustin, 49,5 měř. pastvin, z luk bylo 80,5 fůry sena,
výměra lesů byla 103 měř., z rybníků byly 2 kopy kaprů a 1 kopa štik. V Třeběticích
robotovalo 27 sedláků se 2 voly 5 dnů v týdnu a 3 čtvrtláníci s 1 pěším 3 dny
v týdnu.
  Koncem feudálního období v r. 1843 žilo Třeběticích 213 obyvatel, z toho
111 mužů a 102 žen ve 44 domech a 56 domácnostech. Z nich se živilo v zemědělství
31 obyvatel, řemesly 2 obyvatelé a 23 obyvatel oběma dříve uvedenými. Ve vsi bylo
tehdy 31 třičtvrtěláníků s výměrou 27 až 33 jiter půdy a 9 domkářů bez půdy. V sel-
ských usedlostech byli obvykle hospodáři k pomoci 1 pacholek, 1 děvečka a 1 pasáček.
Ve vsi se chovalo 128 volů, 64 krav, 64 kusů mladého dobytka, 160 kusů obyčejných
ovcí a 11 vepřů. Průměrný stav dobytka u selské usedlosti byl 4 voli, 2 krávy, 2kusy
mladého dobytka, 5až 6 ovcí a 2 vepři. Desátky se odváděly panství Dačice. Místem
trhu pro Třebětice bylo město Dačice.
  Domy ve vsi byly nízké s malými okny, stavěné většinou z kamene nebo z nepále-
ných cihel a na střeše poktyté slaměnými došky. Stodoly byly dřevěné a stály opodál
stavení. Jen 6 domů v obci bylo pojištěno proti ohni.
  Po připojení k dačickému panství zdejší tvrz zanikla.

  Správní začlenění obce od r. 1850
    Do r. 1849 byly Třebětice součástí panství Dačice, od r. 1850 až 1855 byly začle-
něny pod politickou pravomoc Podkrajského úřadu v Dačicích a v rámci soudní správy
pod Okresní soud v Jemnici. Po zřízení smíšených okresních úřadů s politickou
a soudní pravomocí byly v období 1855 až 1868 podřízeny Okresnímu úřadu v Jemnici.
Když byla v r. 1868 veřejná správa a soudnictví odděleny, vrátily se pod pravomoc
Okresního hejtmanství v Dačicích, kam příslušely až do r.1896, kdy vzniklo nové
Okresní hejtmanství v Moravských Budějovicích, které získalo působnost i pro soudní
okres Jemnice. Sem příslušely Třebětice až do r. 1949, kdy byly zařazeny pod správní
okres Dačice až do r.1960, kdy po správní reorganizaci byly s moravskými Dačicemi
podřízeny okresu v Jindřichově Hradci. V r. 1980 v rámci integrace obcí byly Třebětice
podřízeny pod MNV v Budíškovicích, od r. 1990 mají opět samostatný obecní úřad.
 
  Statistika počtu domů a obyvatel
    V r.1880 měla obec 50 domů a 324 obyvatel vesměs české národnosti a katolického
náboženství, v r. 1921 zde bylo napočítáno 55 domů a 314 obyvatel, v r. 1930 61domů
a 328 obyvatel .V r. 1950 zde bylo 71 domů a 322 obyvatel.

  Vývoj obce do konce 20. století
  Hospodářská půda měla v r. 1900 výměru 667 ha, z toho bylo 439 ha pole, 140 ha
lesy, 60 ha louky, 32 ha pastviny a 6 ha zahrady. V témže roce se v obci chovalo 18 koní,
356 kusů hovězího a 143 kusů vepřového dobytka a 9 ovcí. V obci je uváděna cihelna u
silnice na Dačice.
  Většina obyvatel se živila zemědělstvím, živnosti a řemesla nebyly zde hojně za-
stoupeny. V r.1911: 1 hostinec, 1 kolář, 1 kovář, 1 obchodník se smíš. zbožím, 1 obuv-
ník, 1 podkovář, 1 stolař a 1 uzenář. V r. 1924 : 31 zemědělských závodů, 1 hostinec,
1 kolář, 2 kováři a podkováři, 1 krejčí, 1 obchodník se smíš. zbožím, 1 obuvník,
1 podkovář, 1 stolař a 1 trafikant. Obec byla elektrifikována ZME v Brně v r. 1930.
  Převážně zemědělský charakter obce se projevoval také při místních výsledcích
parlamentních voleb za první republiky. V r. 1929 zde získala ČSL 98 hlasů a Repub-
likánská strana čs. venkova 67 hlasů z celkového počtu 176 voličů, v r. 1935 obdržela
ČSL 104 hlasů a Republikánská strana 73 hlasů z celkového počtu 193 voličů. V po-
válečných parlamentních volbách v r. 1946 získala ČSL 191 hlasů, KSČ 12 hlasů a Čs.
strana národně socialistická 10 hlasů z celkového počtu 222 voličů.
  I po skončení druhé světové války bylo hlavní zaměstnání zdejšího obyvatelstva
zemědělství . V Třeběticích vzniklo JZD v r. 1957, od r. 1974 se stalo součástí JZD
1. máje se sídlem v Budíškovicích. Po r. 1990 se toto JZD transformovalo v Zeměděl-
ské družstvo Budíškovice. Vedle toho v obci působí 3 truhláři a výrobce šindelů.
 
   Hlavní stavby v obci
    Po r. 1945 byly v obci nově postaveny hasičská zbrojnice, družstevní dům,
 byla provedena parková úprava návsi, r. 1973 vybudován vodovod a kanalizace
 a postavena čistička odpadních vod. R.1994 nový velkokapacitní kravín ZD.
 V letech 1993-6 vybudován sportovní areál, r.1996 kabelový rozvod telefoní sítě
a instalováno 31 telefoních stanic. 2000-1 provedena plynofikace a plyn byl vpuštěn
2.11.2006. R. 2007 znovu položen vodovod a kanalizace pro část vsi.

   Škola a fara
    Místní škola je uváděna v Třeběticích již v r.1790, nová školní budova byla pro ni
postavena v r.1893, dvoutřídní od r. 1908, v r.1979 byla pro malý počet žáků uzavře-
na. Katolická fara zde vznikla z lokálie až v r. 1869, dříve byla obec přifařena do
Jemnice, v současné době není fara obsazena.

  Spolky
     Ze spolků v obci působil od r.1887 místní odbor Národní jednoty pro jihozápadní
Moravu, od r.1897 sbor dobrovolných hasičůa od r. 1908 místní skupina sdružení 
venkovské Omladiny, po vzniku republiky ještě agrární Domovina. V současné době 
působí v obci sbor dobrovolných hasičů, organizace Českého svazu zahrádkářů, Čes-
kého mysliveckého sdružení a FC Sokol.
 
  Památky a pamětihodnosti obce
    
     K památkám v obci patří novogotický kostel sv. Václava z r.1854, postavený na
místě kaple uprostřed návsi, kaplička sv.Jana Nepomuckého v dolní části obce na
rozcestí k Louce a ke hřbitovu, kaplička sv. Cyrila a Metoděje u hřbitova, kaplička
sv. Anny v polích na cestě k Louce. V obci jsou 3 kříže, jeden z nich je z r.1863. Na
katastru obce ještě 9 dalších křížů. V r.1922 byl v obci postaven pomník obětem
světové války, kde jsou na pamětní desce uvedena jména padlých zdejších občanů.

  Prapor a znak
    
      V r.2005 požádala obec o udělení znaku a praporu. Dne 5.12.2005 převzal sta-
rosta obce z rukou předsedy Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka dekret o udě-
lení znaku a praporu obci Třebětice.
 
 
Pozemkové knihy od r. 1784 v MZA Brno, matriky od r. 1658(fara Jemnice) tamtéž.

 

  Pramen: Vlastivěda Moravská-    "Moravskobudějovicko, Jemnicko"

--------------------------------------------------------------------------------

  20.7.2007

Moták pochop ve znaku obce  -  Setkání rodáků 
Třebětice 7. 7. 2007

Obrazek 

 

 

 

 

ObrazekMoták pochop je štíhlý pták, dravec, který má rád otevřenou krajinu. Právě takovou, jaká se nachází kolem Třebětic. A tak již mnoho let jsou Třebětice, vesnice s třemi stovkami obyvatel, spojovány s motáky.

Nebylo divu, že si třebětické zastupitelstvo vybralo návrh znaku obce, kde na jedné polovině byl právě moták pochop. Druhou polovinu znaku tvoří ve zlatém kruhu vepsaná knížecí čepice, která odkazuje na sv. Václava, a pod ní zlatý obilní klas se dvěmi listy. Odkaz na sv. Václava pochopíme, když si uvědomíme, že současný kostel v Třeběticích je zasvěcen sv. Václavu, a že i kaple, která kdysi stála na místě kostela, byla rovněž tomuto velkému českému světci zasvěcena.

Prapor tvoří žerďový pruh zelené barvy a pět vodorovných pruhů bílý, zelený, červený, zelený a bílý. V žerďovém pruhu je ve zlatém kruhu knížecí čepice a pod ní zlatý obilní klas se dvěmi listy.
V prosinci 2005 tehdejší předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek předal při slavnostním aktu v Praze starostovi Ing. Koutnému dekret o udělení znaku a praporu Třeběticím.

Slavnost posvěcení znaku a praporu si třebětičtí připravili na sobotu 7. července 2007. Průvod se znakem a praporem prošel obcí za asistence třebětických hasičů a členů mysliveckého sdružení, doprovázen Městským dechovým orchestrem ZUŠ Dačice. Jeho trasa vedla do sportovního areálu. K letošní slavnosti byl sportovní areál obohacen o dřevěný přístřešek, který bude jistě využíván při nejrůznějších příležitostech.

Obrazek

Starosta obce Ing. Jan Koutný (KDU-ČSL), který tuto funkci zastává již páté volební období, přivítal všechny přítomné a pak požádal faráře P. Jaroslava Pezlara, aby znak i prapor posvětil. Po obřadu svěcení zazněla česká hymna.

V další části dopoledního programu 

Obrazek 

byli představeni nejstarší občané Třebětic. Nejstarší, 93letá paní Antonie Bastlová v posledních letech v Třeběticích nežije, ale byla srdečně přivítána stejně jako jen o rok mladší, 92letá paní Marie Plachá, bydlící v obci. A po nich přivítali další občany i občanky, jen o něco „mladší“. Úcta ke stáří je na venkově pořád ještě velkou a uznávanou hodnotou.

Po společném obědě následoval kulturní program, a pak taneční zábava. Kdo chtěl, mohl si prohlédnout kroniky, obecní, farní, hasičskou, fotbalistů či myslivců.

K této příležitosti vydala obec také knihu s prostým názvem „Třebětice“. Obsahuje mnoho informací od historie až k současnosti, bohatě doprovázených fotografiemi.


autor: Jan Jelínek


Provozovatel a autoři souhlasí se zveřejněním textů třetími osobami : zdroj server
Server provozuje Lidové sdružení Dačice
Webmaster: C@mus

 

 

/file/10/11-impera.mp3